fbpx

 

Dobrý den , zasílám příběh o mě.

Tvůrčí blok zažívám již několik let.. a čím je delší, tím je horší a víc se bojím s čímkoli začít..
Od mala jsem byla tvořivé dítě, rodiče mě přihlásili na kreativní kroužky, na kterých jsem se připravila až k talentovým zkouškám na střední školu.
Jako mladistvá jsem si vybrala obor, ve kterém jsem se nikdy po úspěšném absolvování školy neprosadila – a to je módní návrhářství(nyní bych volila jinak).
Nastoupila jsem do zaměstnání, a to do Koupelen Ptáček , kde jsem 5 let byla snad úspěšnou návrhářkou koupelen.

Až do chvíle kdy jsem vstoupila na hodně tenký led a zašla jsem až na úplný okraj lidských mezí. Poznala jsem svět z druhé strany, a to opravdu z hodně ošklivé a temné stránky.
Nejprve to vypadalo jako dobrodružství, ale moje naivní a důvěřivá povaha byla pro kriminální živel,  který jsem na této cestě poznala, jak stvořená k manipulaci, psychickému týrání a domácímu násilí, ve kterém když se holka z vesnice jako já ocitne, tak neví kudy kam a hlavně jak z toho ven. Hrdost, která byla už tak pokořená, vám nedovolí říct si o pomoc.
A hlavně jsem byla odříznuta od všeho na čem mi kdy záleželo a i od rodiny.
Moje podstata, mé úsilí a má tvorba byla zničená, zadupaná do země a moje duše roztrhaná na spoustu malých kousíčků. 

Na tyto roky, o kterých se nedá napsat v krátkém článku a nedá se to ani vyprávět, protože to bylo tak děsné a silné (peklo na zemi), se snažím každým dnem zapomenout.
Už je tomu pomalu 6 let a za tu dobu se toho hodně v mém životě změnilo.
Asi anděl strážný, který odvedl opravdu velký výkon, mi pomohl se ze všeho nějakým zázrakem dostat ven.
Pak už bylo vše na mě, postavit se na nohy a jít dál, postupně získávat vše ztracené zpět. Našla jsem sebe a o tu všechnu hrůzu jsem byla poučená a silnější.
Po roce a půl dlouhé cesty jsem potkala muže, za kterého jsem se do půl roku vdala a po roce manželství jsem s ním počala syna, kterému v dnešní době jsou dva roky a musím říct, že jsem opravdu šťastná a že vím co to je.  

Syn už dorůstá, já jsem ještě na mateřské dovolené a ráda bych našla tu část života, která byla ve mě tak dlouho potlačena.
Umělecká tvorba mě vždy naplňovala a doufám, že i já jsem jí mohla naplnit životy jiných.

Děkuji za možnost se svěřit se svým příběhem a i když bych nezískala nic, tak jsem to alespoň zkusila .

A ano, můžu si za to z části sama. Neměla jsem si zahrávat se svým životem a neměla jsem to vzdát a nechat zajít tak daleko.

S pozdravem.

Markéta